Po skončení napoleonských válek začne být mladý generál Montriveau zván do pařížských šlechtických salónů, beroucích jeho zachmuřenost a neúplatnou přímočarost jako zábavnou atrakci. Krásné vévodkyni de Langeais se podaří získat Montriveauovu lásku jako vzácnou trofej. Muž i žena se časem naučí rozeznat rozdíl mezi hrou, vášní a láskou, ale vždy se zpožděním, které nemůže vyústit jinak než tragicky.

Rivettův film není "zfilmovaný Balzac" - ve smyslu obvyklého přiblížení literární látky duchu současné doby. Povrchní ilustrativnosti se velký francouzský filmař vyhne právě tím, že Balzakovy popisy a jeho zdánlivě antikvovaný styl respektuje jako skutečného partnera pro vlastní celoživotní posedlost "lží, která říká pravdu" (Cocteau).

Je přirozené, že jeden z nejpozoruhodnějších filmů roku 2007 tak může oslovit spíše diváka, který autora neopouští v momentě, kdy se ukáže, že hra přestala být hrou.

Jacques Rivette se Balzakem inspiroval už ve filmech Out one a Krásná hašteřilka, ale ještě nikdy nebyl v obsahu a v duchu Balzakovi tak věrný jako v této nové adaptaci Vévodkyně de Langeais (v názvu se tentokrát vrací k původnímu titulu díla). Za podpory svých obvyklých scenáristů Pascala Bonitzera a Christine Laurentové nám daroval jeden ze svých bezpochyby nejkrásnějších filmů.

Je to skvělý úspěch, který dokáže na diváka silně zapůsobit navzdory podivně nemodernímu chování svých postav. Velkou zásluhu na tom má dvojice herců, které si režisér vybral, aby ztělesnili tento příběh šílené lásky: Jeanne Balibarová a Guillaume Depardieu.