Ironická komedie o křečovité angažovanosti současných třicátníků. Mladý manželský pár přijíždí inkognito na ustavující schůzi budoucího občanského sdružení adoptovaných lidí, kteří se chtějí zaměřit na podporu adopcí ve společnosti. Ani ona ani on nejsou ve skutečnosti adoptovaní, ale protože sami uvažují o osvojení dítěte, chtějí se nejprve přesvědčit, jak taková zkušenost člověka ovlivní.

Během několikadenního pobytu v kempu Jordán, kde se schůze odehrává, vyplouvá postupně napovrch, že nejsou jediní, kteří skrývají své pravé motivace. Situace, jež se vymyká jakýmkoli modelům, nutí každého improvizovat a vstupovat do rolí, pro které se vlastně vůbec nehodí. Ať už je to samozvaný vůdce, osudová žena, rebel, naivka nebo sebezpytující pedofil, jeden po druhém, vedeni specifickou odstředivou dramaturgií, odhalují své motivace a tajemství, které vytvářejí další a další bizarně komické situace.

Nový film Petra Marka, režiséra, hudebníka a herce, vznikl na motivy improvizované inscenace souboru LÁHOR/soundsystem, jenž potenciál látky testoval na živých vystoupeních před diváky s vědomím budoucího filmu. Natáčení probíhalo metodou kolektivní improvizace nad již přesně strukturovaným scénářem. Autentickým herectvím, dokumentární a syrovou vizualitou je Nič proti ničemu blízký filmům hnutí Dogma 95. Po poetické komedii Láska shora (2002) a „realistickém mystériu“ Nebýt dnešní (2005) natočil Petr Marek ironický pohled do akční buňky nově vznikajícího občanského sdružení. Orientačním bodem pro herce i diváky byla situace ustavující schůze, kterou svolali účastníci internetového chatu pro adoptované osoby. Na půdorysu této situace se rozvíjejí charaktery několika třicátníků, kteří se zároveň poprvé setkávají tváří v tvář. Nyní se společně pokoušejí angažovat v neziskové organizaci podporující adopci.

Ústředním dějištěm příběhu je západočeský kemp Jordán, kde se koná setkání s cílem dát konečně reálnou tvář svým představám. Do příběhu i mezi skupinu se infiltrujeme společně s manželskou dvojicí (Johana Švarcová a Radek Rubáš), která na setkání adoptovaných přijíždí inkognito, protože sami adoptovaní nejsou. Uvažují o osvojení dítěte a sem přijeli „špehovat“, co vlastně z „těch lidí vyroste“. Když se ale Radek ukvapeně představí pod cizí chatovou přezdívkou Skippi, stane se okamžitě středobodem opovržení celé skupinu, aniž by znal pravou příčinu. Johana a Radek se i přes vyhrocenou atmosféru rozhodnou zůstat a naopak z ní něco vytěžit. Teprve teď se totiž "něco děje", něco osobního, a bude možné to pozorovat zblízka! Radek přijímá falešnou identitu "vyvrhele" se vším všudy a přitom s Johanou pozorují reakce nesourodé skupiny.

Nic proti ničemu je chytrá komedie o sociálních principech integrace ale i odvržení, které ukazuje na případu adopce. V ironické nadsázce film řeší dvousečnost přemrštěné tolerance, jejíž „nic proti ničemu“ není o nic méně nebezpečné, než alibismus či lhostejnost.

http://www.nicprotinicemu.cz/