"Matko, jsem hlupák!“ Poslední slova filosofa Friedricha Nietzscheho, jehož setkání s týraným koněm vyústilo ve svérázné prozření, uvozují sérii výjevů z vyprahlého života otce, dcery a jejich koně v bezčasé pustině. Chátrající statek, vysychající studna, vzdorovitý kůň, nečekané návštěvy a potulní honáci. Uhrančivé podobenství o samotě, tíživém lidském osudu natočil legendární maďarský režisér Béla Tarr jako své poslední opus magnum.

Černobílé obrazy, strohá kamera, minimum dialogů a majestátní hudba tvoří velkolepou filmovou skladbu, navazující na předchozí Tarrova díla (Satanské tango, Werckmeisterovy harmonie). Poslední Tarrův film získal Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně 2011.

Prolog:

V Turíně dne 3. ledna 1889 vystoupí Friedrich Nietzsche ze dveří domu číslo 6 na ulici Via Carlo Alberto, možná na procházku, možná vyzvednout poštu. Nedaleko od něj, nebo možná opodál, se vozka trápí se svým vzpurným koněm. Přes veškeré nářky se kůň nehodlá pohnout, zatímco vozka – Giuseppe? Carlo? Ettore? – ztrácí
trpělivost a použije bič.

Nietszche přijde blíž k davu a ukončí tak brutální scénu, po které je vozka zpěněný vzteky. Dobře stavěný Nietzsche s mocným knírem náhle vyskočí na povoz a vzlykaje obejme nebohého koně. Vozka jej vezme k sobě domů, kde Nietzsche ulehne v tichosti a klidu na dva dny na divan. Po dvou dnech vyřkne nezbytná slova: „Matko, jsem hlupák.“

http://www.acfk.cz/turinsky-kun.htm